Připravujeme

Vítání jara na Konstantinolázeňsku

termín: neděle 12. dubna 2020  ZRUŠENO

135 let tratě Rudoltice v Čechách–Lanškroun

termín: sobota 16. května 2020 ZRUŠENO

Přihlášení

Razítka

119.jpg

Ediční činnost

2015-07_Pohlednice_464.202.jpg

Nákupní košík

 x 

košík je prázdný

Elektromechanický výhybkářský přístroj vzor 5007

Počátky existence železniční dopravy na území našeho současného státu ukázaly, že k bezpečnému provozování nového vynálezu bude nutné přijmout odpovídající opatření. Historicky první nehoda ve Vranovicích, která zanechala stín na slavnostním zahájení provozu naší první parostrojní železnice, přinutila vedení Severní dráhy císaře Ferdinanda vypracovat velmi rychle první předpis pro řízení provozu. Následovala samozřejmě další administrativní opatření, která měla zaručit, že k podobným tragickým událostem nebude docházet. Předpisy a nařízení však takto fungují jen za předpokladu, že je příslušní zaměstnanci řádně dodržují, popřípadě jsou i neomylní. Železniční provoz se navíc začal velmi dynamicky rozvíjet a v polovině devatenáctého století již bylo zřejmé, že ponechání veškeré odpovědnosti na lidském faktoru je nemyslitelné. V této době tak započal vývoj oboru železniční zabezpečovací techniky, jejímž hlavním úkolem je usnadnit zaměstnancům řídícím železniční provoz práci a eliminovat jejich případné omyly. Jedním z prvních zabezpečovacích prvků se stal výměnový zámek, zapevňující jazyky výhybek v požadované poloze a znemožňující jejich nesprávnou nebo neoprávněnou obsluhu. Doprava se však stále více zrychlovala, počet vlaků narůstal a čekání na to, až se výhybkář vrátí s klíči, provoz značně zdržovalo. Následovalo proto zavádění mechanických zařízení, která pomocí drátových táhel umožňovala nejen ústřední obsluhu výhybek a návěstidel z jediného místa, ale také vytvoření jejich vzájemných závislostí. Nevýhoda těchto stavědel spočívala v omezení vzdálenosti mezi místem obsluhy a prvky v kolejišti. Plně se projevila při dalším narůstání délky, počtu i rychlosti vlaků a jimi vyvolané nutnosti prodlužování kolejišť stanic. Za zásadní mezník tak lze považovat vynález hradlového závěru, který sestrojil v roce 1870 Ing. Carl Ludwig Frischen, konstruktér německé firmy Siemens&Halske. Doplnění původních mechanických zařízení hradlovými závěry umožnilo zřízení elektrických závislostí mezi jednotlivými stanovišti a uplatnilo se nejen při zabezpečování provozu ve stanicích, ale i na trati. Nový systém, nazývaný podle použitých závislostí elektromechanický, zaznamenal následně prudký rozmach a stálé zdokonalování s postupným využitím nejnovějších objevů. V závěru devatenáctého století již dokázal díky vynálezu izolované kolejnice a zkonstruování hradlové zarážky zajistit i spolupůsobení jízdy vlaku na zabezpečovací zařízení. Z této doby pochází výhybkářský přístroj vzoru 3414, dodávaný rakouským železnicím většinou v kombinaci s řídicím přístrojem systému Rank. Všechna tato zařízení se snažil výrobce dále zdokonalovat a nabyté zkušenosti využil při vývoji technicky dokonalejšího stavědlového přístroje vzoru 5007. Schválením nového typu v roce 1909 započala éra, která poznamenala celé dvacáté století a svým způsobem trvá dodnes. V mnoha železničních stanicích je ještě sto let po podepsání příslušného vzorového listu v provozu buď ústřední přístroj vzor 5007, nebo jeden či více závislých přístrojů tohoto typu v kombinaci s řídicím přístrojem, eventuálně s řídicím stavědlem. Skutečnost, že některá tato zařízení pocházejí z období mezi dvěma světovými válkami, nebo dokonce ještě z doby habsburské monarchie, svědčí v první řadě o velmi pečlivé práci konstruktérů a v řadě druhé o vysoce kvalitní výrobě. Již v době vzniku Chornického železničního klubu, k jehož plánovaným cílům mělo patřit i zřízení muzejní expozice železniční zabezpečovací techniky, bylo zřejmé, že bez tohoto exponátu se naše muzeum v žádném případě neobejde. V závěru roku 1996 se nám podařilo získat řídicí přístroj systému Rank ze železniční stanice Adamov a začali jsme k němu poptávat vhodný stavědlový přístroj vzor 5007. V období let 1996–1998 probíhala modernizace tratě Brno–Česká Třebová, která se měla stát součástí prvního tranzitního koridoru. Tato důležitá trať získala v letech 1910–1913 tehdy nejmodernější elektromechanické staniční i traťové zabezpečovací zařízení, které dodala vídeňská filiálka německé firmy Siemens&Halske. Po celou dobu provozu těchto zařízení samozřejmě docházelo k různým opravám, přestavbám nebo náhradám jednotlivých přístrojů nebo jejich částí. V některých případech však přetrvaly původní prvky označené nezaměnitelným logem s písmeny S a H až do zahájení modernizace trati. Díky skvělé spolupráci s vedením brněnské správy sdělovací a zabezpečovací techniky Českých drah si naši zástupci měli možnost vybrat vhodný přístroj hned ze dvanácti kandidátů. Po zralé úvaze padla volba na zařízení ze stavědla číslo 3 ve stanici Rájec-Jestřebí. Tamní přístroj pocházel z větší části z vídeňské továrny a za celou dobu provozu u něj došlo pouze k výměně šestivložkové hradlové skříně za osmivložkovou a odstranění některých stavěcích pák. Pravděpodobně největší zásah do zařízení proběhl v prosinci 1986 v rámci náhrady mechanických návěstidel světelnými. Kromě odstranění pák sloužících k obsluze návěstidel znamenal i zásah do mechanické části přístroje a dosazení ovládacích kliček pro světelná návěstidla. Tímto způsobem modernizace však prošla všechny stavědla na celé trati. Rozhodnutí odkoupit rájecký přístroj nakonec padlo především díky původním komponentům od firmy Siemens&Halske a také pro jeho rozměry, neboť patřil se svými třiceti poli stojanu k nejkratším z nabízených. Elektromechanické staniční zabezpečovací zařízení v Rájci-Jestřebí dosloužilo 28. února 1998 ve 12:00 hodin po aktivaci moderního hybridního zabezpečovacího zařízení typu ETB. Z přístroje na stavědle číslo 3 si o týden později udržující zaměstnanci odebrali hradlovou skříň, kterou hodlali využít jako zdroj náhradních dílů. Naši členové následně demontovali kolejový číselník a některé stavěcí páky. Zbytek přístroje rozložili a odvezli 12. března 1998. K přístroji jsme samozřejmě poptávali odpovídající šestivložkovou hradlovou skříň se znakem Siemens&Halske. Tu nám 9. října 1999 darovali zaměstnanci firmy Signalmont Hradec Králové. V současné době se přístroj nachází rozložený v našem depozitáři, kde čeká na generální opravu, jejímž cílem bude jeho uvedení do stavu, odpovídajícímu druhé polovině čtyřicátých let dvacátého století. Hradlová skříň s kolejovým číselníkem byly již odpovídajícím způsobem restaurovány.

 

Založeno: 23. března 1998
Počet členů: 43
Čestní členové: 6

Výbor spolku:

Předseda: Dušan Stolarik
Místopředseda: Ludmila Petrželová
Jednatel: Marek Říha

 

Technická sekce:

Pokladník: Jan Čiháček
Účetní: František Mikeš
Správce IT: Antonín Horák
Webmaster: Martin Vodák, Jiří Petržela