Připravujeme

Vítání jara na Konstantinolázeňsku

termín: neděle 21. dubna 2019

Brno – město uprostřed Evropy 2019

termín: neděle 16. června 2019

Přihlášení

Razítka

040.jpg

Ediční činnost

2015-04_Pohlednice_433.001.jpg

Elektrodynamické zabezpečovací zařízení z Veselí nad Moravou

Prudký rozvoj železnic ve druhé polovině devatenáctého století provázela naléhavá potřeba technických prostředků k zabezpečení jízd vlaků. Pouhá kontrola polohy ručně stavěných výhybek odpovědným zaměstnancem i pozdější užití výměnových zámků přestaly brzy vyhovovat tempu dopravy a následoval nástup mechanických zařízení s ústřední obsluhou výhybek a návěstidel. Po vynálezu hradlového závěru v roce 1870 se zdálo, že nejlepší bude elektromechanický systém, a pokračovalo proto jeho zdokonalování. Obsluhu všech vnějších prvků mechanických a elektromechanických zařízení však nadále obstarávala lidská síla. Tehdejší technici však snili o systému, kde by vše potřebné vykonala nejmodernější hybná síla té doby – elektřina. První pokusy donutit ji k přestavování výhybek prováděly různé firmy již od roku 1887. Archaické konstrukce přestavníků, z nichž asi nejzajímavější pohybovala jazyky výměn pomocí šroubovice, se však neosvědčily. V roce 1892 zvedla pomyslnou hozenou rukavici firma Siemens&Halske. V její vídeňské továrně spatřily světlo světa prototypy silnoproudých přestavníků nejen pro výhybky, ale také pro mechanická návěstidla. V následujícím roce se tyto výrobky staly hvězdami světové elektrotechnické výstavy v americkém Chicagu. Po úspěšné propagaci proběhlo ještě v témže roce na dvou výhybkách a na jednom dvouramenném návěstidle západního nádraží ve Vídni provozní zkoušení. Zařízení obstálo a zbývalo tak najít železniční společnost ochotnou objednat a především zaplatit jeho instalaci v některé ze svých stanic. Tou se nakonec stala Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB), vyvolenou stanicí pak její tehdy největší a nejdůležitější uzel Přerov. Zcela neznámá novinka však měla být nejprve instalována pouze na severním zhlaví stanice. Budování elektrického zabezpečovacího zařízení, jak zněl tehdy jeho název, proběhlo v roce 1894 a k aktivaci došlo 17. září. V tento den se zrodil systém, který dostal později název elektrodynamický. Ve srovnání s mechanickými a elektromechanickými zařízeními měl nevídané výhody. Kromě odstranění fyzické námahy, rychlejší obsluhy a možnosti ovládání většího počtu prvků přinesl zjednodušení konstrukce vlastních stavědel, u nichž nebylo nutné budovat složité drátovody. I přes popsané přednosti dávaly železniční společnosti nadále přednost mechanickým a elektromechanickým zařízením. Elektrodynamický systém znamenal totiž značné náklady na pořízení a vyžadoval vysoce kvalifikované zaměstnance pro opravy i údržbu. Nejzásadnější nevýhoda ovšem tkvěla v nutnosti trvalého napájení elektrickým proudem. V závěru devatenáctého století se jednalo zcela jednoznačně o velký problém a budování elektrodynamických zařízení tak připadalo v úvahu pouze ve stanicích připojených k rozvodu elektrické energie. I přes nezájem železničních společností však v následujících 16 letech pokračoval technický vývoj novějších typů stavědel. Vyvrcholil v roce 1912 představením nového vzoru přístroje v podobě, jakou dnes známe z většiny stanic, kde elektrodynamická zařízení dosluhují. Ve třicátých letech dvacátého století následoval vývoj víceřadých stavědel, za jejichž hlavní výhodu se považovala minimalizace pracovní plochy obsluhujícího zaměstnance. Jednalo se o čtyřřadová stavědla vzoru 1932 nebo dvouřadové přístroje dodávané firmou Julius Pintsch, K. G. Tato zařízení na naši železniční síť dostala minimálně, a to především v době druhé světové války, kdy je německé dráhy zřídily v několika stanicích na odstoupeném území. V poválečných letech se zdálo, že československé železnice začnou konečně preferovat modernější elektrodynamická zařízení na úkor starších mechanických a elektromechanických systémů. Na scéně se však objevil nebezpečný konkurent. Reléový systém, který zcela odboural mechanické závislosti, a stal se tak skutečně elektrickým zařízením. Dokázal zabránit postavení vlakové cesty na obsazenou kolej, zvládl zabezpečit jízdy posunu a i ty největší stanice umožňoval ovládat z jediného místa. První zařízení tohoto typu u nás začala sloužit v prosinci 1953 ve stanicích Velim a Pečky. V témže roce skončilo projektování i výstavba elektrodynamických zabezpečovacích zařízení. Němými svědky rychlého sledu tehdejších událostí se stala stavědla ve stanicích Kyjov, Kunovice nebo Studénka. Přístroje, které na nich měly sloužit, již totiž nebyly vyrobeny.

V připravované muzejní expozici našeho spolku nelze samozřejmě elektrodynamická zařízení vynechat. V roce 2010 jsme proto ve spolupráci se zaměstnanci Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Brno vypracovali projekt záchrany elektrodynamického staničního zabezpečovacího zařízení ze stanice Veselí nad Moravou, jejíž rekonstrukce se začala připravovat. K tomuto kroku nás vedl stav všech součástí tohoto zařízení, které vykazovaly naprosto jedinečnou zachovalost a minimum pozdějších provozních zásahů. Naše rozhodování umocnilo i doporučení několika odborníků v oboru, kteří nám potvrdili, že toto zařízení má vysokou historickou hodnotu jako celek a takto by mělo být po svém vyřazení z provozu i zachováno. Projekt předpokládal provedení šetrné demontáže řídicího přístroje, obou stavědel, všech tří indikačních desek i panelů s ovládacími a indikačními prvky napájení a elektrické výstroje zařízení a jeho následném uskladnění tak, aby je bylo v budoucnosti po získání vhodných prostor pro expozici opět sestavit a oživit. Pro zvýšení atraktivity exponátu jsme postupně získali další prvky, které již zařízení z Veselí nad Moravou neobsahovalo. Jednalo se o otočné hradlové závěry pro obnovení úvazky na hradlový poloatomatický blok směr Bzenec a osm světelných návěstidel různých typů, která byla k tomuto zařízení původně dodána. Projekt počítal s tím, že takový kompletní funkční celek bude pro návštěvníky expozice atraktivnější než pouhé jednotlivé nefunkční fragmenty a prvky. V únoru 2017 nás správce zařízení informoval, že nebude možné dodržet původní dohodu z roku 2010 z důvodu požadavku na předání řídicího přístroje a jeho kolejové i rozvodné desky do expozice děčínské pobočky Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Správy železniční dopravní cesty. V září 2017 následovalo sdělení, že do děčínské expozice bude muset být odevzdána i kolejová a rozvodná deska ze stavědla číslo 1. Toto rozhodnutí jsme akceptovali s vědomím, že takto budou výše uvedené prvky bezprostředně po vypnutí z provozu vystaveny ve veřejné přístupném muzeu, kdežto v případě našeho projektu by musely být až do získání vhodných prostor uloženy v depozitáři. Zároveň předpokládáme, že pro případ možnosti budoucího opětovného sestavení a oživení zařízení bude možné situaci řešit například smlouvou o zápůjčce nebo podobným vhodným způsobem.

Rekonstrukční práce nádraží ve Veselí nad Moravou začaly 9. září 2017. V lednu a únoru následujícího roku navštívili stanici naši členové, odpovědní za přípravu muzejní expozice. Proběhlo důkladné zdokumentování zařízení, změření objektů obou stavědel a několik jednání s udržujícími zaměstnanci i se stavebními firmami podílejícími se na rekonstrukčních pracích. Ve středu 4. dubna 2018 došlo k vypnutí přístroje na stavědle číslo 3. Jeho demontáž však nepřipadala v úvahu, neboť stanoviště zůstalo obsazené dopravním zaměstnancem, obsluhujícím provizorní zabezpečovací zařízení. V květnu 2018 uzavřel náš spolek dohodu se společností Stazepo, a. s., která se podílela na rekonstrukčních pracích. Její zástupci nám ochotně přislíbili snesení obou výhybkářských přístrojů z obou stavědel, určených k demolici. Definitivní konec elektrodynamického zabezpečovacího zařízení ve Veselí nad Moravou nastal v sobotu 23. června 2018 vypnutím řídicího přístroje a výhybkářského přístroje na stavědle 1. O dva dny později proběhlo převezení vyžádaných prvků zařízení do muzejní expozice v Děčíně a ve středu 27. června 2018 převzali zástupci našeho spolku přístroj ze stavědla 1. Následovalo jeho odstrojení a příprava na snesení, které provedli zaměstnanci společnosti Stazepo ve středu 4. července 2018. Po necelých dvou měsících došlo v pátek 7. září 2018 k aktivaci nového zabezpečovacího zařízení v obvodu stavědla 3 a následnému ukončení dopravní služby na tomto stanovišti. Přístroj ze stavědla 3 jsme převzali a odstrojili v úterý 11. září 2018 a následující týden, konkrétně v pondělí 17. září 2018 proběhlo jeho snesení. To opět naprosto profesionálně zajistila společnost Stazepo. Oba přístroje se v současné době nacházejí v našem depozitáři, kde jsme provedli jejich kompletaci a přezkoušení po mechanické stránce. V příštím roce předpokládáme zahájení oprav a prací směřujících k jejich elektrickému oživení.

Pro zajímavost uvádíme několik historických údajů:

výroba výhybkářských přístrojů – 1951 (St 1 v.č. 2514025+2514026/1951, St 2 v. č. 2514027+2514028/1951)
výstavba budov stavědel – 1951–1952 (St 1 kolaudace 15. 4. 1952, St 2 kolaudace 15. 6. 1952)
výroba řídícího přístroje – 1953 (v.č. 2514039)
aktivace zařízení – 1954
vypnutí zařízení na stavědle 3 (do roku 1973 stavědlo 2) – 4. 4. 2018
vypnutí zařízení na stavědle 1 a v dopravní kanceláři – 23. 6. 2018

Film dokumentující snášení přístroje ze stavědla 1:

Film dokumentující snášení přístroje ze stavědla 3:

 

Založeno: 23. března 1998
Počet členů: 44
Čestní členové: 6

Výbor spolku:

Předseda: Dušan Stolarik
Místopředseda: Ludmila Petrželová
Jednatel: Marek Říha

 

Technická sekce:

Pokladník: Jan Čiháček
Účetní: František Mikeš
Správce IT: Antonín Horák
Webmaster: Radek Vitík, Jiří Petržela