Připravujeme

Přihlášení

Razítka

022.jpg

Ediční činnost

2015-04_Pohlednice_433.001.jpg

Nákupní košík

 x 

košík je prázdný

Elektromechanická zabezpečovací zařízení německého vzoru

Zabezpečovací zařízení německého vzoru se na naše železnice dostala následkem historických událostí závěru třicátých let dvacátého století. Na základě nechvalně známé mnichovské dohody muselo v předvečer druhé světové Československo odstoupit svá pohraniční území nacistickému Německu. Mnohé železniční tratě vybudované v době habsburské monarchie jako hlavní ztratily po vzniku Československé republiky v říjnu 1918 svůj význam. Geografické rozpoložení nového státu totiž vyžadovalo preferovat především směr západ–východ. Situace se zásadně změnila právě po převzetí do správy Německé říšské dráhy na podzim roku 1938. S nástupem nového provozovatele došlo v některých případech i k výrazné změně povahy vybraných tratí, především pak těch, které byly pro Německo a jeho válečné plány velmi důležité. V mnoha případech proběhly zásadní reorganizace provozu, připravovala se výstavba nových stanic, spojek a celých tratí. Ještě v závěru třicátých let započalo ve vybraných stanicích projektování a následná výstavba nových zabezpečovacích zařízení podle normálií říšské dráhy. Několik významných železničních uzlů tak získalo tehdy nejmodernější elektrodynamické zabezpečovací zařízení s mechanickými návěstidly a výhybkami stavěnými elektromotorickými přestavníky. Ty nejmenší stanice byly naopak vybaveny zařízením mechanickým. Na nádražích střední velikosti se v naprosté většině případů objevilo elektromechanické zabezpečovací zařízení sestavené z prvků stavební řady Einhheit. Mělo mechanická návěstidla a výhybky s mechanickými přestavníky ovládané prostřednictvím drátových táhel pákami. Konstrukce všech prvků tohoto zařízení se zásadně lišila od podobných zařízení našeho vzoru, a to i přesto, že jako základní stavební prvek sloužil hradlový závěr. Nejmarkantnějším rozdílem mezi naším a německým systémem bylo použití dvou stavědlových přístrojů, přičemž jeden sloužil jako řídicí a druhý jako závislý. Po skončení druhé světové války a obnově Československa v původních hranicích převzaly všechny tratě opět ČSD. Ve většině případů upravily a přizpůsobily německé systémy svým předpisům. Údržba zcela atypických zařízení však přinášela značné potíže, především s opatřováním náhradních dílů. V průběhu let tak železniční správa většinu německých prvků nahrazovala českými. V připravované muzejní expozici našeho spolku jsme se rozhodli věnovat prostor i německým elektromechanickým zařízením. V době, kdy projekt muzea vznikal, však na naší železniční síti sloužil již jen zlomek původně vybudovaných zařízení. V létě 2008 se nám přesto podařilo získat uzávěru koleje ze stanice Sokolov a o pět let později mechanickou předvěst z Jindřichova ve Slezsku. Zásadní změnu přinesly roky 2019 a 2020, kdy náš spolek odkoupil část německého zařízení ze železniční stanice Brantice a podílel se na likvidaci pozůstatků bývalé hlásky Gránice. Za účelem získání chybějících náhradních dílů a prvků jsme navázali spolupráci s Polským sdružením příznivců železnice (Polskie Stowarzyszenie Miłośników Kolei), neboť na území Polska je v provozu ještě velké množství původních německých zařízení.

O historii elektromechanických zabezpečovacích zařízení německého vzoru pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 12/2020 časopisu Dráha.

Rozcestník:

Založeno: 23. března 1998
Počet členů: 43
Čestní členové: 6

Výbor spolku:

Předseda: Dušan Stolarik
Místopředseda: Ludmila Petrželová
Jednatel: Marek Říha

 

Technická sekce:

Pokladník: Jan Čiháček
Účetní: František Mikeš
Správce IT: Antonín Horák
Webmaster: Martin Vodák, Jiří Petržela